Jiří Brázda - Cherchez la femme

Akademický malíř Jiří Brázda patří k těm lidem, k nimž při prvním setkání pocítíte sympatickou náklonnost. Je přirozeně vstřícný, komunikativní, usměvavý, kultivovaný a přemýšlivý. Totéž se dá říct i o jeho tvorbě, do níž jsou otisknuty zmíněné osobní vlastnosti a z pohledu zhodnocení výtvarné kvality je nepřehlédnutelným znakem vysoká profesionalita a zodpovědnost za každé vytvořené dílo. V soupisu jeho výstavních prezentací je zaznamenáno několik desítek autorských expozic i účastí na kolektivních či tématických projektech nejen v českém prostředí, ale také poměrně často v zahraničí. O tom, že jeho práce jsou srozumitelné bez ohledu na územní zvyklosti, kulturní specifika i národní jazyky, svědčí řada ocenění, která mu byla udělena v různých zemích, např. v Dánsku, Polsku, Německu, Kanadě, Belgii (v mnoha případech i opakovaně). Stejně přesvědčivým faktem o oblibě Brázdových výtvorů je to, že jsou v početných souborech zastoupeny v mnoha soukromých sbírkách po celém světě - od amerického přes evropský kontinent až po Japonsko. Nabízí se tedy otázka, co je na Brázdových dílech tak přitažlivé? Kromě již zmíněné profesionální preciznosti je možno přičítat všeobecnou oblibu samotnému tématu, který si tento český umělec zvolil za svůj dominantní program. Je to žena - její podoba, její svět, její nálady, její hry, situace, problémy, lásky i prohry, prostě život v celé šíři svých nejtajemnějších zákoutí a nuancí. I v té nejrafinovanější výtvarně pojednané scéně se divák ztotožňuje s dějem a nechává se unášet vlastními představami. Chvílemi si připadá jako v divadle, kde je nadsázka a ironie dovedena až na samou hranici logického myšlení, vzápětí však se škodolibou radostí odhaluje podobenství lidí ze svého okolí, posléze si, ač nerad, připouští reálnou příbuznost situace ze svého soukromí. Sympatická přitažlivost Brázdových prací je mimo jiné založena na základní podstatě jednotlivých příběhů, které nám autor předkládá jako výchozí motto a dává nám naprostou volnost k jejich pochopení, analýze a řešení. I přesto, že mnohé výjevy jsou naplněny místy až sarkastickým humorem, ironií a záměrnou nadsázkou, je v nich stále přítomný laskavý prvek přirozenosti v duchu známého výroku: "Nic lidského mi není cizí." A umělec, který bez přetvářky dokáže své emotivně laděné myšlenky formulovat do tak bohatého rejstříku, musí být zákonitě pochopen, obdivován a milován.
¨

Autorské výstavy, které Jiří Brázda realizoval v posledních letech v mnoha výstavních síních českých galerií jsou zajímavou a přitažlivou přehlídkou jeho uměleckých aktivit. Instalované soubory jsou složeny z několika okruhů umělcova zaměření. Poměrná část exponátů představuje grafickou tvorbu, která je původním a dominantním projevem autora. Studiem grafických technik získal potřebné odborné znalosti a rozvinul své přirozené schopnosti temperamentního a rukopisně jistého výrazu. Je vynikajícím kreslířem, což je prvořadým předpokladem pro čistý a nechaotický přenos umělecké invence na desku budoucího grafického listu. Vyvážený rytmus tenkých a tučných linií ve vztahu k okolnímu prostoru, v němž světlo a stín hraje podstatnou roli modelačního prvku, to si žádá předem pečlivě promyšlený postup, v němž náhodný experiment je zcela nežádoucí. V konečné fázi jednotlivých otisků je také důležitá představa autora o případném barevném zatónování v jedné či více vrstvách, což může při neuváženém postupu znehodnotit celé předchozí úsilí. V případě Jiřího Brázdy jsou finální výsledky otisků vždy perfektní a dokladují profesionální zodpovědnost potvrzenou signaturou tvůrce. V pohledu na tématický okruh najdeme na grafických listech již zmíněný ženský model, avšak jeho uplatnění v širších dějových souvislostech se pohybuje v rozmezí od historických a náboženských odkazů, přes mytologické inspirace až po současně aktuální výjevy. Určitý rozdíl ve výběru námětu lze postřehnout v tzv. užité grafice (např. Ex libris, Ex musicis), kde zřejmě určitou roli hraje i požadavek objednavatele, ovšem ve volných listech je ještě více patrné tvůrčí potěšení autora. Celá tato uvedená aktivita má další návaznost na Brázdovo zaměření k malbě. Souhrou mnoha náhod se umělec začal zabývat specificky malířskými postupy: "Když člověk dělá grafiku, a v mém případě více drobnou grafiku, pak má potíž při výstavě zaplnit stěny - představ si, kolik lístečků se vejde na takovou bílou stěnu. A tak jsem se více méně z donucení pustil do malování. Překvapení - začalo mě to náramně bavit, barva dodávala obrazům život, cítil jsem ten rozdíl, když se pomalu rodí obraz, a tak v poslední době malba převládá nad grafikou." (pozn.: In: Cigar&Pipe Style, r. IV., č. 14, 5.3.2001, s. 90-101). Jiří Brázda musel pochopitelně řešit nové zákonitosti svého projevu. S odstupem let a v návaznosti na průběžnou linii desítek vytvořených artefaktů je už možno vyslovit základní zhodnocení tohoto úsilí. V primárním náhledu na jeho obrazy je nepřehlédnutelná souvislost a odkaz na jeho kreslířské a grafické zkušenosti. V harmonickém dialogu se uplatňují prvky lineární a barevně plošné, přičemž pojednaný prostor obrazu je v logickém rozvrhu kompozičně vyvážený. Barevná škála past v převážně hladkých stopách je vedena ve střídmém výběru jednotlivých valérů v tlumeném odstupňování, výraznější akcent je preferován v drobných prostorových detailech, které vyvažují plochu a zvyšují napětí díla. Typickým znakem všech Brázdových prací je pohybová i tvarová dynamičnost a vzruch, který do jednotlivých výjevů vnáší jiskřivou životnost. V tvarovém repertoáru lze nalézt krásné oduševnělé tváře, ideální proporce ženského těla, proti těmto klidovým a esteticky příjemným pohledům je postavena záměrná deformace protáhlých končetin nebo nebezpečně čnící hroty. Při pohledu na takto uspořádané výtvarné skladby si uvědomíme, že autor s přirozenou lehkostí zužitkovává mnohé z dávných odkazů uměleckých osobností moderního evropského umění. V jeho pracích najdeme ohlasy na secesní dekorativnost, futuristickou rozvášněnost pohybu, novoklasicistní eleganci, surrealistickou snovou atmosféru i abstraktní barevnou a tvarovou zkratkovitost. V těchto vzájemných propojeních se Brázdovo dílo jeví jako přesvědčivě pochopený odkaz, jehož základní znaky jsou použitelné a moderní bez ohledu na čas, pokud je dominantní motivací autorská invence a kreativita.

O obrazech a grafických listech Jiřího Brázdy je možno rozvíjet nekonečné diskuse z mnoha různých úhlů pohledu. Fenomén ženy jako symbolu života poskytuje nekonečnou řadu možných interpretací ve vztahu k obsahu konkrétního děje, situace, nadsázky, alegorie i širších historických souvislostí. Je to téma bohaté a mnohotvárné, jehož význam nelze z lidského života vyjmout. Občas se v komponovaných výjevech objevuje i mužská postava, ovšem tato přítomnost je pojednána spíše v poloze groteskní hravosti a smířlivé podřízenosti k ústřednímu motivu. Je třeba ocenit autorovu schopnost udržet probíhající děj v hranicích noblesní přijatelnosti. Naznačí, rozehraje a v emotivním oparu propracovaných detailů ponechává volný prostor divákovi k dokončení možného vývoje podle subjektivní schopnosti fantazijní představivosti. Snad právě proto jsou Brázdova díla tak přitažlivá pro soukromé sběratele, kteří si považují precizního výtvarného zpracování a zároveň v intimním prostoru svého života vnímají skrytou energii, jejíž nekonečný tok přináší pohodu, radost, smích a optimismus. Z tohoto pohledu je možno hodnotit tvorbu akademického malíře Jiřího Brázdy za nadčasovou a nezávislou na dobové módnosti. Každý člověk ve své niterné přirozenosti hledá okamžiky klidu a uvolnění, které může najít právě v těchto artefaktech.

Marie Martykánová